Alešova trasa
okruh milešovskou částí Českého Středohoří
Začátek a konec: Lovosice (křižovatka u Besedy) - snadná dostupnost vlakem či autem
Mapa: České Středohoří - západ, edice KČT 1: 50 000 č. 10 (pozor na starší vydání, jsou tam některé značky špatně zakresleny)
Délka: 40 km?
Převýšení: 1100 m
Náročnost (1-5): tak 3 (krátká trasa, ale ta Milešovka...)
Stručná charakteristika: Kratší trasa s několika náročnými stoupáními, vhodná zejména pro pěkné počasí, kdy je možno dosyta si užít rozhledů z vrcholů Milešovky a Lovoše. Trasa by měla sloužit alespoň pro malé seznámení se s krajinou milešovské části Českého Středohoří, charakteristické vulkanickými kužely a kupami. Je vynechán popis míst (přírodních útvarů apod.), na to bych doporučil textovou část mapy.
A jedem.
Křižovatku u Besedy najdeme snadno. Od ní vyrazíme po silnici do Malých Žernosek. Na křižovatce kapličky se dáme vlevo dolů, ale u fotbalového hřiště posléze odbočíme vpravo vzhůru na oddělující se kamenitou cestu mezi zahrádky.
Po prudším stoupání pak máme na výběr. Pokud zvolíme kratší průjezdnou trasu, po konci stoupání následuje rovný úsek mezi poli směrem na Chotiměř. Před vsí se ale dáme vpravo a přejedeme na asfaltovou silnici vedoucí z Litochovic do Dobkoviček. Je ale možno projet alternativní trasu, vedoucí nad údolím Labe, v tomto místě zvaném Porta Bohemica (snad netřeba překládat), který nabízí něco kochání se, ale také něco chůze. V tomto případě je třeba dávat pozor na značenou zelenou stezku, která se odděluje před koncem stoupání vpravo. Stezka se po vjezdu do lesa zužuje a stává se hůře průjezdnou. Ostružiny chňapou šlahouny (platí pro letní období), bezy kymácí větvemi, kopřivy žahají... a z listí vesele skáčou klíšťata (doporučuji občas se prohlídnout). Odměnou za toto lopocení je pěkná vyhlídka na labské údolí pod námi a na Kalvárii (jinak též Tři kříže) na protější straně. Ke třem křížům se též váže místní pověst, která má několik verzí, vždy v ní ale někdo skáče ze skály. Po sjezdu do Litochovic pak pokračujeme stoupáním na Dobkovičky.
Po průjezdu Dobkovičkami a přejezdu železniční trati (rozhlédněte se!) se dáme vpravo po stezce směrem k asfaltce vedoucí k lomu. Nepokračujeme však dále po žluté značce (pozor, ve starších vydáních mapy špatně značená!), nýbrž se po asfaltce vyhoupneme do Kletečné. Zde nabízím opět jednu možnou trasu navíc, takový asfaltový prolog. Kratší trasa vede z Kletečné po zelené okolo stejnojmenného vrcholu, kříží známou E55 (opět se bedlivě rozhlédněte) v místě zvaném Paškapóle (zní to hrozně, ale význam je jednoduchý - prý tu loupil jakýsi Pašek, takže Paškův revír) a po loukách míří do vsi zvané Bílka. Jelikož na loukách se špatně značí, upozorňuji na jedno místo, kde se cesta roztrojuje - jeďte (zlatou) střední cestou - přes louku mezi stromy. To najdete. Nabízená asfaltová zajížďka vede s kopce po silnici ke stanici Radejčín. Zde se dáme po žluté do vsi. Cílem této zajížďky je pokochání se výhledem od dubického kostelíka, který stojí za to. Kdo chce, může také nakouknout do restaurace. Spíše budeme pokračovat dále po asfaltu do Žimi, kde se napojíme na červenou, jež nás dovede opět k E55. Po ní kousek sjedeme a vzápětí odbočíme vlevo na Bílku. Cestu po červené si můžeme zpestřit přejezdem vrchu Stráž. Důležitý bod je krmítko pro kance a rochniště (rozrýpaná půda na louce od divočáků a uprostřed takový malý "globus" velký asi jako fotbalová mičuda, do které dávají myslivci špek). Na pravé straně cca v úhlu 50ti stupňů je prudší hliněný středně strmý stoupák šíře traktoru. Nepojedeme po něm ani 100m a následuje VELMI strmý sjezd v přibližně 2m širokém lehce nakloněném korytu - povrch: listí, hrabanka, klacky, podloží z jednolitého kamene. Sjíždí se k potůčku který je vidět na mapě a pak se napojíme na silnici a zamíříme buď do obce Bořislav, odkud můžeme do Bílky po lesní cestě nebo to vezmeme přímo po silnici. Pokud někoho napadne při pohledu do mapy "A proč to nevzít do Radejčína po žluté z Dobkoviček?" tak ho od toho spíše odrazuji, budete muset určitě sesedat. Já se tam mimo to už dvakrát ztratil, ale na to nedbejte, podruhé už sem skoro trefil.
V Bílce se přeorientujeme na červenou. Stočíme hlavy mírně vzhůru a podíváme se kam že to teď pošlapem. (Výstižné sloveso.) Přejezd/přechod Milešovky si myslím stojí za trochu dřiny. Od Bílky to nevypadá nijak moc zle, ale o opaku nás přesvědčí hned první stoupání po sjezdu z asfaltky u dolní stanice lanovky (lanovka je pouze nákladní, neradujte se). Po něm následuje krátký mírný úsek a pak opět stoupání a serpentiny na vrchol. O tom zda se dá vyjet lze debatovat, nicméně prý to jde (tvrdil mi to člověk kterého jsem jednou potkal). Schválně, zkuste kam dojedete. Pokud dál než k odbočce na Milešov, jste lepší než já. U ní nezazmatkujte a jeďte dál na vrchol po modré. Těsně pod vrcholem se cesta rozdvojí - nelekejte se, nahoru vedou obě, ale lepší je zvolit levou vzhůru a pravou na cestu zpět. Na vrcholu jistě využijete služeb vcelku nedávno zbudovaného bufetu (Zbrojnice královny českého středohoří - Otvírací doba: Sobota 9:30 21:00 Neděle 8:00 16:30, v týdnu pro větší skupiny po dohodě na tel 475211639, nutno oznámit minimálně 3 dny předem), při pěkném počasí neváhejte a zaplaťte si návštěvu věže meteorologické observatoře. Po odpočinku pak sedlovky dolů, přilby nahoru, odzkoušet brzdy a vzhůru dolů! Zpět se dáme nejprve stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Máte-li alespoň trochu techniky, nebude vám sjezd činit potíže, nicméně nepřehánějte to, sráz dolů je příkrý. Nezapomeňte odbočit na červenou na Milešov, ať nesjedete zpátky do Bílky! Stezka se klikatí serpentinami, ve spodní části se pak napojí na širokou cestu jež nás dovede do vsi.
U rybníčku ve vsi se pak dáme po silnici směrem na Kocourov. Krátké stoupání, rovinka a za ní se dáme vlevo po modré na Ostrý. Můžeme se podívat až na vrchol (menší zřícenina, výhled). Stezka pod vrcholem zahýbá vpravo dolů (pár metrů asi kolo sneseme) a lesem, loukami a sady nás dovede do Března. Zde pouze přejedeme silnici a pokračujeme přes pole na Bílinku. Po krátkém sjezdu se dáme vlevo po žluté a na chvíli se napojíme na značenou cyklostezku. Překřížíme opět E55 a zamíříme s chutí na širokou lesní cestu vedoucí na Lovoš.
Stoupání není prudké, pouze dlouhé, až kousek pod vrcholem se zvedá do strmého kamenitého výjezdu. Odměnou vám budiž občerstvení na turistické chatě, jež nyní nabízí i čepované pivo, a parádní výhled do kraje - při pěkném počasí Ještěd, Krkonoše, Bezděz... Žižkovský vysílač... jedna s posledních možností podívat se na krajinu doposud dotčenou pouze těžbou kamene (kampak zmizel Vršetín?) a nepřeťatou tolik potřebnou dálnicí.
S čepovaným pivem to nepřežeňte, ještě nás čeká cesta dolů. Cest dolů je na výběr více. Zvolte si kterou chcete, pouze nedoporučuji jezdit serpentinami od vrcholu (to vážně není cesta pro kolo) a úsek žluté stezky pod odbočkou od široké cesty po které jsme přijeli (podobný problém jako na Portě Bohemice). Dávejte také dobrý pozor na pěší, oblast Lovoše a Opárna je oblíbená! A hlavně na psy, jež si s sebou velká část výletníků bere a často nechá volně pobíhat! Tak tedy - doporučená trasa: vracíme se nejdříve po široké cestě, ale poté co mineme odbočku na žlutou (v prudké levé zatáčce za rovinkou mezi břízkami) a projedeme malým esíčkem, přibrzdíme, abychom odbočili vpravo do lesa na modrou vedoucí do Opárna. Profrčíme vesnicí, pod viaduktem přibrzdíme, abychom se vešli do levé zatáčky a za potokem se dáme vpravo údolím. Můžeme také ještě zastavit v bývalém mlýně, jenž je nyní po zřízení restaurace častým výletním cílem. Cesta údolím pěkně plyne, neboť jsme se opět napojili na pěkně upravenou cyklostezku. Pokud absolvujete vyjížďku v parném dni, můžete se na chvíli svlažit v potoce. Údolím dojedeme do Žernosek a pak se dáme zpět do Lovosic. Další možnost - po odbočení na modrou se pak po široké cestě nedáme do Opárna, ale vpravo po vrstevnici a na křižovatce (na menším plácku u posedu) se napojíme na žlutou (objedeme zmiňovaný úsek). Sešoupneme se kousek dolů a na dalším křížení cest si vybereme, zda vlevo či vpravo. Vlevo, tj. technicky náročnější sjezd po tzv. Císařských (též Psích) schodech do Opárenského údolí, vpravo pak nenáročný mírný a rychlý sjezd do Lhotky.
Křižovatku u Besedy najdeme snadno. Od ní vyrazíme po silnici do Malých Žernosek. Na křižovatce kapličky se dáme vlevo dolů, ale u fotbalového hřiště posléze odbočíme vpravo vzhůru na oddělující se kamenitou cestu mezi zahrádky.
Po prudším stoupání pak máme na výběr. Pokud zvolíme kratší průjezdnou trasu, po konci stoupání následuje rovný úsek mezi poli směrem na Chotiměř. Před vsí se ale dáme vpravo a přejedeme na asfaltovou silnici vedoucí z Litochovic do Dobkoviček. Je ale možno projet alternativní trasu, vedoucí nad údolím Labe, v tomto místě zvaném Porta Bohemica (snad netřeba překládat), který nabízí něco kochání se, ale také něco chůze. V tomto případě je třeba dávat pozor na značenou zelenou stezku, která se odděluje před koncem stoupání vpravo. Stezka se po vjezdu do lesa zužuje a stává se hůře průjezdnou. Ostružiny chňapou šlahouny (platí pro letní období), bezy kymácí větvemi, kopřivy žahají... a z listí vesele skáčou klíšťata (doporučuji občas se prohlídnout). Odměnou za toto lopocení je pěkná vyhlídka na labské údolí pod námi a na Kalvárii (jinak též Tři kříže) na protější straně. Ke třem křížům se též váže místní pověst, která má několik verzí, vždy v ní ale někdo skáče ze skály. Po sjezdu do Litochovic pak pokračujeme stoupáním na Dobkovičky.
Po průjezdu Dobkovičkami a přejezdu železniční trati (rozhlédněte se!) se dáme vpravo po stezce směrem k asfaltce vedoucí k lomu. Nepokračujeme však dále po žluté značce (pozor, ve starších vydáních mapy špatně značená!), nýbrž se po asfaltce vyhoupneme do Kletečné. Zde nabízím opět jednu možnou trasu navíc, takový asfaltový prolog. Kratší trasa vede z Kletečné po zelené okolo stejnojmenného vrcholu, kříží známou E55 (opět se bedlivě rozhlédněte) v místě zvaném Paškapóle (zní to hrozně, ale význam je jednoduchý - prý tu loupil jakýsi Pašek, takže Paškův revír) a po loukách míří do vsi zvané Bílka. Jelikož na loukách se špatně značí, upozorňuji na jedno místo, kde se cesta roztrojuje - jeďte (zlatou) střední cestou - přes louku mezi stromy. To najdete. Nabízená asfaltová zajížďka vede s kopce po silnici ke stanici Radejčín. Zde se dáme po žluté do vsi. Cílem této zajížďky je pokochání se výhledem od dubického kostelíka, který stojí za to. Kdo chce, může také nakouknout do restaurace. Spíše budeme pokračovat dále po asfaltu do Žimi, kde se napojíme na červenou, jež nás dovede opět k E55. Po ní kousek sjedeme a vzápětí odbočíme vlevo na Bílku. Cestu po červené si můžeme zpestřit přejezdem vrchu Stráž. Důležitý bod je krmítko pro kance a rochniště (rozrýpaná půda na louce od divočáků a uprostřed takový malý "globus" velký asi jako fotbalová mičuda, do které dávají myslivci špek). Na pravé straně cca v úhlu 50ti stupňů je prudší hliněný středně strmý stoupák šíře traktoru. Nepojedeme po něm ani 100m a následuje VELMI strmý sjezd v přibližně 2m širokém lehce nakloněném korytu - povrch: listí, hrabanka, klacky, podloží z jednolitého kamene. Sjíždí se k potůčku který je vidět na mapě a pak se napojíme na silnici a zamíříme buď do obce Bořislav, odkud můžeme do Bílky po lesní cestě nebo to vezmeme přímo po silnici. Pokud někoho napadne při pohledu do mapy "A proč to nevzít do Radejčína po žluté z Dobkoviček?" tak ho od toho spíše odrazuji, budete muset určitě sesedat. Já se tam mimo to už dvakrát ztratil, ale na to nedbejte, podruhé už sem skoro trefil.
V Bílce se přeorientujeme na červenou. Stočíme hlavy mírně vzhůru a podíváme se kam že to teď pošlapem. (Výstižné sloveso.) Přejezd/přechod Milešovky si myslím stojí za trochu dřiny. Od Bílky to nevypadá nijak moc zle, ale o opaku nás přesvědčí hned první stoupání po sjezdu z asfaltky u dolní stanice lanovky (lanovka je pouze nákladní, neradujte se). Po něm následuje krátký mírný úsek a pak opět stoupání a serpentiny na vrchol. O tom zda se dá vyjet lze debatovat, nicméně prý to jde (tvrdil mi to člověk kterého jsem jednou potkal). Schválně, zkuste kam dojedete. Pokud dál než k odbočce na Milešov, jste lepší než já. U ní nezazmatkujte a jeďte dál na vrchol po modré. Těsně pod vrcholem se cesta rozdvojí - nelekejte se, nahoru vedou obě, ale lepší je zvolit levou vzhůru a pravou na cestu zpět. Na vrcholu jistě využijete služeb vcelku nedávno zbudovaného bufetu (Zbrojnice královny českého středohoří - Otvírací doba: Sobota 9:30 21:00 Neděle 8:00 16:30, v týdnu pro větší skupiny po dohodě na tel 475211639, nutno oznámit minimálně 3 dny předem), při pěkném počasí neváhejte a zaplaťte si návštěvu věže meteorologické observatoře. Po odpočinku pak sedlovky dolů, přilby nahoru, odzkoušet brzdy a vzhůru dolů! Zpět se dáme nejprve stejnou cestou, kterou jsme přijeli. Máte-li alespoň trochu techniky, nebude vám sjezd činit potíže, nicméně nepřehánějte to, sráz dolů je příkrý. Nezapomeňte odbočit na červenou na Milešov, ať nesjedete zpátky do Bílky! Stezka se klikatí serpentinami, ve spodní části se pak napojí na širokou cestu jež nás dovede do vsi.
U rybníčku ve vsi se pak dáme po silnici směrem na Kocourov. Krátké stoupání, rovinka a za ní se dáme vlevo po modré na Ostrý. Můžeme se podívat až na vrchol (menší zřícenina, výhled). Stezka pod vrcholem zahýbá vpravo dolů (pár metrů asi kolo sneseme) a lesem, loukami a sady nás dovede do Března. Zde pouze přejedeme silnici a pokračujeme přes pole na Bílinku. Po krátkém sjezdu se dáme vlevo po žluté a na chvíli se napojíme na značenou cyklostezku. Překřížíme opět E55 a zamíříme s chutí na širokou lesní cestu vedoucí na Lovoš.
Stoupání není prudké, pouze dlouhé, až kousek pod vrcholem se zvedá do strmého kamenitého výjezdu. Odměnou vám budiž občerstvení na turistické chatě, jež nyní nabízí i čepované pivo, a parádní výhled do kraje - při pěkném počasí Ještěd, Krkonoše, Bezděz... Žižkovský vysílač... jedna s posledních možností podívat se na krajinu doposud dotčenou pouze těžbou kamene (kampak zmizel Vršetín?) a nepřeťatou tolik potřebnou dálnicí.
S čepovaným pivem to nepřežeňte, ještě nás čeká cesta dolů. Cest dolů je na výběr více. Zvolte si kterou chcete, pouze nedoporučuji jezdit serpentinami od vrcholu (to vážně není cesta pro kolo) a úsek žluté stezky pod odbočkou od široké cesty po které jsme přijeli (podobný problém jako na Portě Bohemice). Dávejte také dobrý pozor na pěší, oblast Lovoše a Opárna je oblíbená! A hlavně na psy, jež si s sebou velká část výletníků bere a často nechá volně pobíhat! Tak tedy - doporučená trasa: vracíme se nejdříve po široké cestě, ale poté co mineme odbočku na žlutou (v prudké levé zatáčce za rovinkou mezi břízkami) a projedeme malým esíčkem, přibrzdíme, abychom odbočili vpravo do lesa na modrou vedoucí do Opárna. Profrčíme vesnicí, pod viaduktem přibrzdíme, abychom se vešli do levé zatáčky a za potokem se dáme vpravo údolím. Můžeme také ještě zastavit v bývalém mlýně, jenž je nyní po zřízení restaurace častým výletním cílem. Cesta údolím pěkně plyne, neboť jsme se opět napojili na pěkně upravenou cyklostezku. Pokud absolvujete vyjížďku v parném dni, můžete se na chvíli svlažit v potoce. Údolím dojedeme do Žernosek a pak se dáme zpět do Lovosic. Další možnost - po odbočení na modrou se pak po široké cestě nedáme do Opárna, ale vpravo po vrstevnici a na křižovatce (na menším plácku u posedu) se napojíme na žlutou (objedeme zmiňovaný úsek). Sešoupneme se kousek dolů a na dalším křížení cest si vybereme, zda vlevo či vpravo. Vlevo, tj. technicky náročnější sjezd po tzv. Císařských (též Psích) schodech do Opárenského údolí, vpravo pak nenáročný mírný a rychlý sjezd do Lhotky.
Poznámky:
Co se týče údajů o neprůjezdnosti kvůli vzrostlé vegetaci, tak u nich samozřejmě nemohu zaručit aktuálnost. V jarním období před vegetačním boomem může být situace trochu jiná.
Dubický kostelík a Milešovka: kdysi tuším vyšel ve Velu článek (autor?) s titulem "Dá se vyjet na Milešovku?", kde byl pohled od kostelíka a taky pěkná charakteristika krajiny z hlediska kolování.
Také těžko určit obtížnost. Jezdím sám, jednou jsem vzal kamaráda a na Lovoš jsem mu tlačil kolo, ale někdo zas tu Milešovku dá...